 |
|||||
|
V noci přijíždíme do doliny Planica. Za můstky je závora a u ní cedule, že cesta do doliny Tamar je uzavřená do 31.10. od 8-18 hodin. Máme tedy otevřeno a tak dojedeme až na parkoviště k Dom v Tamarju - 1108 m.n.m. cestou necestou. Ráno se vydáváme na vrchol Strednja Ponca - 2228 m.n.m. Pěšina vedoucí od chaty se rázem změní v ukrutně strmou a vyčerpávající stezku vedoucí lesem a klečí. Voda zde kromě spodní pasáže nikde není. Asi v 1700 metrech se cesta umírní do traversu a takto pokračuje velmi příjemně asi 200 metrů. Závěrečných 250 metrů je opět strmě, ale již po skále - místy lehce jištěné. Na vrcholu Strednja Ponca je razítko a kniha. Výhled na Jalovec,Triglav, Mangart a Taury je výborný. Sestupovali jsme stejnou cestou. Noc jsme strávili v chatě Dom v Tamarju ve společné noclehárně, v podkroví na postelích. Noc zde stojí 7,32 EUR za osobu a je v tom i WC a teplá sprcha. Ráno vyrážíme již v 6 hodin a ještě za tmy jdeme vstříc Jalovci. Cesta vede nejprve dlouho lesem a vyschlým korytem. Později po nepříjemné ujíždějící suti k rozcestí na Kotovo sedlo. My pokračujeme dále dolinou serpentinami k poslední spojce na Kotovo sedlo. Rozhodujeme se pro uzavřenou cestu skrz kuloár Ozebnik. Cesta je hned od začátku velmi strmá a po extrémně ujíždějící suti. Přidávají se namrzlé kameny. Kuloár je mimořádně ohrožen pádem kamení a sesuvem sutě. Párkrát jsme to schytali. Čím jsme výše tím je terén strmější a nebezpečnější. Nahoře přes strmý 2 m vysoký hank a jsme v hrdle vedoucí na hřeben do sedla - 2320 m. Celou cestu nelze doporučit - je velmi nebezpečná a také to během výstupu pocítíte !!! Ze sedla jde mírně zajištěná lehká stezka na vrchol. Tam je opět kniha a razítko a určitě dost lidí. Výhledy jsou krásné. Sestupujeme přes Kotovo sedlo po nádherné ferratě. Je to cesta hodná Jalovce. Je exponovaná, krásně vedená a dobře zajištěná. Doporučujeme pro milovníky jištěných cest. Pod Kotovom sedle ( cca.200 metrů ) směrem k dolině Tamar je zřízen bivak cca. pro 5 lidí. Vodu jsme ale nikde neviděli a byl obsazen. Sestup do doliny na suť je veden ve obzvláště prudkých serpentinách. K chatě se dostaneme již známou cestou. Při odjezdu byla závora zavřená, ale ne zamčená takže..... !!! Se strážci parku na jeho hranicích máme špatné zkušenosti a svou práci dělají opravdu s vervou, a proto nedoporučujeme spát nikde od Ratečí nahoru. !!!
tuto výpravu podporoval :
|
|||||
|
|||||
