Jizerské hory z Polska neznal do té doby nikdo z nás, a proto mě tato skutečnost evokovala již řadu let. Také fakt, že jezdíme po Alpách a neznáme nejvyšší část našeho rodného pohoří, včetně jeho nejvyššího vrcholu mě nenechávala spát a v řadě diskuzích po večerech v pohodlí podjizerských hospůdek jsme tiše plánovali tento výlet. Jenže vždy to jaksi vyšumělo a nikdy jsme akci nepodnikli. Až sklonek roku 2007 přinesl své ovoce a krásné dni mezi vánočními svátky a Silvestrem se zdály ideální volbou.

POČASÍ JE PARÁDNÍ

Již brzy ráno vyjíždíme z Liberce směrem Świeradów Zdrój (710 m) a pohled na Jizerky je celou cestu jasný a mraky nerušený. To bude paráda, panuje v autě dobrá nálada s vidinou krásného slunečného dne na zasněženém hřebeni. V městě  Świeradów Zdrój vyjíždíme poměrně vysoko, až nad horní parkoviště k jakému si hotelu.

PŘECHOD

V plánu je přechod celého Vysokého jizerského hřebene, v kterém se nacházejí nejvyšší vrcholy. Sněhu je velmi málo (kolem 20 cm umrzlého na hřebeni). Od hotelu stoupá červeně značená stezka nejprve k chatě Schronisko Na Stogu Izerskim (1060 m). Část cesty je po upravené sjízdné cestě, dále poměrně prudce spádnicí k chatě. Zde si dopřáváme první pauzičku a vystupujeme na Stog Izerski (1105 m) ozdobený boudou a stožárem vysílače. Z něj se naskýtá nerušený výhled na Smrk (1124 m) a na druhé straně na náš hřeben. Vrchol Wysoka Kopa je zatím neskutečně daleko. Následuje nutný sestup opět k chatě a dále pokračujeme po hřebenové červené značce nejprve traversem, později výstupem na kopce Lužec (1037 m) a Swieradowec (1002 m), kde se nachází stožár retranslační stanice. Přechodem této severní části hřebene jenž je dlouhá 3 km se dostáváme sestupem na rozlehlé plató Polana Izerska (905 m). Zde je několik salaší a u rozcestníku také přístřešek se stolkem a lavicemi. Dalo by se zde i nouzově přespat. Dalším kopcem před námi je Podmokla (1001 m), na kterou vede široká cesta. Ta pokračuje přes vrcholy Szerzava (975 m) a Rudy Grzbiet (945 m). Celkem 4 km má tento asi nejméně záživný, nekonečný úsek střední části hřebene. Z vrcholu Podmokla je ovšem pěkný výhled na nejvyšší patro Jizerských hor, ležící zatím před námi. Sestupujeme do nevýrazného sedla Mokra Przelecz (940 m). Výstup na Sine Skalki (1122 m) je asi nejdelší a vzniká zde také největší převýšení v hřebeni. Na vrchol se táhne velmi široká cesta a z plochého temene kopce je parádní rozhled i na českou část Jizerských hor. Pěkně se prezentuje zejména Jizera (1122 m). Výstup na nejvyšší jizerskohorský vrchol Wysoka Kopa (1126 m) nás zavede mimo značenou cestu, která jej obchází po severním úbočí. Vrchol je v hřebeni velmi nevýrazný a není nijak označen. Sestupujeme k přístřešku asi 30 metrů pod vrcholem, ležícího u značené cesty. Je prázdný, v nohách máme již 13,5 km a začíná se šeřit. Neváháme se zřízením bivaku , který se jeví tak akorát pro tři osoby. Skupina polských studentů, která přišla o něco později si hledala nocleh v poblíž ležícím lomě Stanislaw. Od bivaku máme nádherné výhledy na hlavní krkonošský hřeben s dominantním Vysokým Kolem (1509 m) a vzdálenější Sněžkou (1602 m). V noci je blízká sjezdovka na vrchol Szrenice (1362 m) pěkně osvětlená. Hvězdy svítí a teplota klesá k -9°C. Za světla čelovek pokračujeme sestupem k lomu Stanislaw a následným výstupem dosahujeme vrcholových skalisek vrcholu Zwalisko (1047 m). Doslova nekonečný se nám zdá přechod plochého hřebene ke kopci Wysoki Kamien (1058 m). Dlouhá rovina lesního průseku, kterou je vidět na 1,5 km daleko nám ráno náladu nepřidává. Za to se přidala mlha a tak mlčky postupujeme až na vrchol Wysoki Kamien. Na asi nejostřejším vrcholu Vysokého jizerského hřebene je rozestavěná chata a vrcholové skály. Sestup po žluté značce do Szklarske Poreby je dosti prudký, cesta je namrzlá a tak jdeme maximálně opatrně. Tyto 3 km uběhnou rychle a v 9 hod ráno se již setkáváme s kolegou, který si pro nás do Poreby přijel.

RESUMÉ

Polské Jizerské hory v nás zanechaly dojem vcelku opuštěné části tohoto pohoří. Za celou cestu jsme potkali jen několik lidí (část z nich běžkaři). Běžecká stopa je zde uměle neupravována, zato cesty jsou navýsost široké. Velmi nás ale potěšil právě klid a krása hor daná jistě absencí mumraje turistů. Letní návštěva na kole, které se zde jeví jako ideální dopravní prostředek by jistě stála za to. Celkově doporučujeme !

tuto výpravu podporoval :