Ze sedla Sella Nevea - 1190 m.n.m. vyrážíme ještě autem na planinu Altipiano del Montasio - 1500 m.n.m., kde nám zbývá jen 160 metrů výškových k chatě Rif. Brazza. Zde se bivakovat nedá, a tak popojdeme na malý pahorek nad chatou. Zde je mnoho míst v trávě kde lze postavit i stany. Bez velkého lelkování vycházíme na cestu vzhůru k vrcholu Jóf di Montasio. Zvolili jsme trasu na vrchol Terra Rossa a dál po cestě Sentiero Leva. Z vrcholu Terra Rossa vypadá Montasio neschůdně a monumentálně. Nic nás však neodradí, a tak za stále pěkného počasí jdeme na nástup na cestu Leva. Její úvodní část je poněkud ostřejší a proto raději nasazujeme sedáky. Pěkný sestup žebříkem, v ýstup úzkým komínem a už jsme na traversu ( attraverso Leva ). Ten je jednoduchý a lze ho projít bez "cvakání". Expozice není tak velká až asi na jeden úsek. Ovšem devízou cesty Leva je bezesporu její délka zařazující se do kategorie nekonečných. Pro její absolvování počítejte s časem až 5 hod. na vrchol, četná sněhová pole a při mlze nebezpečí ztráty orientace. Cesta končí pod velkým suťovým ( či sněhovým ) karem. Odtud prudce ke krátké ferratě Scala Pipan, která jde nekompromisně ve spádnici stěny ústící ve vrcholovém hřebeni. Na její překonání byl použit 70 metrů dlouhý lanový žebřík. Proto lze doporučit jen osobám netrpícím závratí. Po hřebeni již bez jištění asi 20 min. k vrcholu. Sestupovali jsme ale velmi rychle, protože se blížila bouřka a vše v okolí včetně nás se nabíjelo elektřinou a zvonilo a sršelo.To nás tak vystrašilo, že jsme se dali do sestupu těžkou nezajištěnou cestou ( Findeneggova ) se špatným značením. Ujíždějící suť, stálé hledání značek a poměrně obtížný terén je na jejím denním pořádku a nehodí se na sestup. Nicméně nás i ona dovedla zpět k bivaku nad Rif. Brazza. Po cestě nikde nebyla voda. Nad chatou je kohout a betonová jímka na vodu.

Na Jof Fuart to máme pořádně daleko, a tak jsme vymýšleli zda se nějak nedá zajet autem k salaším Malga Grantagar. Bohužel nedá. A tak jdeme směrem chata Corsi. Až k salaším Cregnedul di Sopra se jde pohodovou rovinnou silničkou. Je to sice dlouhé, ale pohoda. Odtud začíná stezka stoupat a jsou již cítit kilometry v nohách ušlých dnes a především včera na Montasiu. Cesta lesem vede v serpentinách, později traversem travnatého kotle až do sedla Sella degli Scalini - 2022 m.n.m. Krásný výhled na chatu Corsi a na Monte Canin. Chodník k chatě klesá do velkého amfiteátru kde ze skal nad stezkou padají spršky vody. Cestou míjíme skalní útvar Ago di Villaco - 2050 m.n.m., kde se od nás oddělují Husa s Honzou za cílem pěkného lezení ( 6a-6b/c ). U Rif. Corsi je také vody dostatek a cestu na Fuart, kterou se nám stále nedaří najít, nám ukazuje chatař původem z Čech. Říkal, že nahoru je to 2,5 hod. Vyrážíme, protože už je 13:15 hod. Od chaty to je nepříjemnými a docela nekonečnými serpentinami v suti a sněhových polích, až ke stěně. Zde začíná zajištěná cesta.Ta hned zkraje docela zábavně překonává několika výšvihy skalnatou bariéru a dojde tím k tunelu vyplněného napůl sněhem a za ním pokračují lana skrz vodopádky vody stékající ze skal všude kolem. Není proto nutné si sebou brát vodu. Všude okolo je jí dost. Nad dalším skalním prahem tato cesta končí a dál se jde již jen serpentinami v suti a kamenech k vrcholovému kuželu.Tímto nepříjemným terénem se vyšvihneme na vrchol Jóf Fuart - 2666 m.n.m. ozdobený bílou soškou madony a křížkem. Výhled nám zcela jistě vyrazí dech. Montasio se odsud prezentuje jako obrovský monolit. Monte Canin jako krásná pravidelná pyramida a v dálce vidíme Triglav, Mangart a na severu hory Riesferner a Taury. Sestupujeme stejnou cestou a nekonečně daleko k chatě Brazza.

Tato cesta je opravdu pro nezničitelné borce. Několik z nás na ní odpadlo vyčerpáním !!!

tuto výpravu podporoval :