Výstup začíná v lázních St.Moritz - Bad ve výšce 1825 m.n.m. Na hlavním parkovišti Signal jsme nechali zdarma auto a pokračovali k hotelu Suvrettahaus. Když se člověk již vymotá ze spleti cestiček a stezek nad městem dorazí do travnaté doliny Suvretta da Murezzan. Jejím dnem stoupáme podél potoka velmi mírně až k rozcestí u mostku Chaschigna - 2311 m.n.m. Zde jsme zanechali batohy a stoupali na sedlo Fuorcla Albana - 2870 m.n.m. na hřebeni Piz Julieru. Je zde nouzová budka pro případy krutu. Až dosud je výstup hračka. Mění se až potom co zjišťujeme, že hřeben po němž vede trasa je nekonečně dlouhý. K tomu nám začala padat omrzlice a později i lehké sněžení. V mlze jsme se tak dotápali na vrchol Julieru-3380 m.n.m., kde nebyl ani kříž a díky mlze ani žádný výhled. Ovšem dosažení vrcholu nás v mrazu hřálo spolu s červeným vínem vypitým zde. Sestup jsme vedli jedinou možnou cestou a to stejně jako výstup. Místy zajištěná cesta zábradlím a lanky s výhledem na ledovec Julieru nám tentokrát uběhla rychle. Až na vzrůstající bolesti hlavy a dýchavičnost výškou přepadlých, některých členů. Od rozcestí Chaschigna jdeme k našemu prvnímu bivaku - jezeru Lej Suvretta-2620 m.n.m. Je krásně položeno do trávy mezi hory kolem. Dá se zde bez problémů stanovat.

Druhý den ráno vyrážíme na výstup na Piz Suvretta, na který oficiálně cesta nevede, což nám nečiní problém a po cca. 1,5 hod. jsme na vrcholu tohoto 3144 metrového štítu. Výhled je opravdu super. Bernina a Piz Roseg jako na dlani, Piz Kesch, Bergell v zadu se mihotají Bernské Alpy. Je jasno a trochu se tedy kocháme. Od Lej Suvretta se stoupá na sedlo F. Schlattain - 2873 m.n.m. a z něj pohodovou cestou, s krásným výhledem na dolinu Val Saluver klesáme k jezírku Lej Alv-2525 m.n.m. Zde je již vidět v pozadí náš další cíl - Piz Ot. Pěšina jde traversem pod svah a jím k chatce, kde nikdo nebyl, Chamana Saluver-2650 m.n.m. Odpočineme na terase nad jezírkem a pádíme k bivaku pod Les Trais Fluors. Ten je na kopečku u rozcestí, poblíž vrcholové stanice lanovky ( nikdo zde nebyl ). Ve výšce 2753 m.n.m. stavíme stan, s překrásným výhledem na Berninu přímo 12 km před námi. Předposlední den již na lehko stoupáme na sedlo Fuorcla Valletta - 2858 m.n.m. a z něj po 100 metrovém klesání šplháme po vzorně upraveném chodníku na Piz Ot. Cesta je jednoduchá i přes ostrý tvar vrcholu. Ve výšce 3246 m.n.m. na vrcholu jsme za asi 1,75 hod. Na vrcholu je křížek ála "Záhada Blair Witch" a bod s výškou. Měli jsme oblačno tak byl výhled poněkud omezený. Parádně se odsud prezentuje obrovský Piz Julier a neuvěřitelná špice Piz Ela - 3339 m.n.m. Sestup stejně a k bivaku. U bivaku je vody dost. Sestupujeme rozkvetlými terasami a loukami až k centu Marguns-2273 m.n.m. odkud jsou vystřelovány všechny vleky a končí či začínají zde sjezdovky. Široká pěšina pokračuje až k polanám Alp Laret - 2103 m.n.m. pod kterou rozbalujeme již za silného větru stan. Máme však jeden a tak se v něm tísníme celou noc ve 4. Celou noc pršelo a nahoře sněžilo. Ráno po předlouhém vyčkávání balíme v dešti stan a celí promáčení přicházíme po 40 min. k autu do St.Moritz.

Ač by se mohlo zdát že jde o terén nad tak významným turistickým centrem, je to v létě krajina liduprázdná a člověka zde potkáte sporadicky. Charakterem rázu je podobná Vysokým Tatrám šmrnclých do Nízkých Taur.

Popsaná trasa je obtížná pouze svou délkou a převýšením. Nejnáročnější je výstup dlouhým hřebenem na Julier a nejištěné krátké lezení na Piz Suvretta ( 1 - 2 UIAA ).

tuto výpravu podporoval :