Dojeli jsme na místo jako vždy v noci. Kluci co jeli napřed našli ovšem bez mapy flek k parkování u jedné domorodky na dvoře nad vesnicí. Nad její chalupou jsme také přenocovali. Ráno byla kosa tak jsme nakonec vyšli až v 8:30!!! Podle rady paní jsme šli bez značky v tušení, že na ní narazíme. To se však nestalo ještě pěkných pár hodin. Cestu jsme totálně minuli a totálním lesním zápekem se prodírali houštinami ve svahu a brodili bahnem ( někdo až nad kolena ). Takto beznadějně jsme se snad silou vůle ( jinak si to neumím vysvětlit ) doškrábali na prostorné sedlo Medzirozsutce - 1200 m.n.m. Nelelkujeme a vydáváme se na kvapný výstup na Malý Rozsutec - 1344 m.n.m. Kořist je to snadná i když s mokrými botami celkem o hubu. Po vydatnééé svačině se dáváme do pohybu směr vrchol. Nekonečné stoupání na těžko ( někdo i 20kg batoh ) střídavě v tvrdém sněhu a na kamení dosahujeme Velkého Rozsutce - 1610 m.n.m. Výhled na Tatry je poměrně zastřený. Dobře je vidět hřeben Malé Fatry, začátek Nízkých Tater atd. Klesáme těžkotonážně na sedlo Medziholie - 1185 m.n.m., kde původně myšlené bivakování nepřichází v úvahu z důvodu velké návštěvnosti místa. Slezeme tedy dalších bezmála 600 metrů níž nad obec Štefanová, kde skryti smrčinou usínáme, opojeni krásným výstupem a pár dalšími zcela umělými podpůrnými prostředky, v travičce. Ráno opět na nule, a tak mažeme skrs pole na Dolné Diery a po silnici nepříjemně 3 km k autu.

tuto výpravu podporoval :