Tato výprava původně směřovala na Palla Bianca - 3738 m.n.m.

Auto je nejlepší nechat na konci obce Melag na posledním parkovišti. Odtud jdeme po cestě č.2 širokou upravenou cestou velmi mírně zeleným údolím Langtauferer Tal.Asi po 800 metrech se cesta začíná u mostu zvedat. Prvních 250 výškových metrů je prudších, ale potom se terén narovnává. Podél nákladní lanovky dojdeme k chatě Rif. Palla Bianca - 2544 m. My jsme si postavili stany na hřebeni pod ní v 2490 m.n.m. u jezírka. Po posilnění a stavbě tábora vyrážíme na "aklimatizační" výstup na Weisseespitze-3518m. ( To byla chyba, druhý den se počasí natolik zhoršilo, že jsme museli Palla Biancu vzdát a slézt až k autu. Sněhová bouřka kombinovaná s deštěm a hustou mlhou. Vědět to den dopředu, šli bychom na Biancu jako první.). Cesta která je na mapě značená cca. 500 metrů za chatou do leva přímým výstupem neexistuje a tudíž jsme pokračovali až k vyhlídce na Gepatchferner "Eisbrücke" do 3144 m.n.m., kde se polovina mužstva otočila a šla k bivaku v domnění, že jako aklimatizace to stačí a že si ušetří síly na Pallu. Na Eisbrücke je pár míst zajištěných jinak pohoda. Je to od chaty cca. 1,5 hod. Pokračovali jsme dále již bez značení podél celého hřebene Vernaglwände cca. další 2 hodiny. Cesta byla obtížná vzhledem k zasněženým trhlinám a občasné rupnutí a klesnutí až o 10 cm pod nohami vyvolávalo slabost v dutině břišní. Takto stresováni jsme však na vrchol dorazili ve tříčlenné sestavě. Zápis do knihy a vyhlídka na Palla Biancu, Wildspitze, Similaun a Gepatchferner byla nutnost i přes přicházející bouřku a déšť. Rázem jsme byli zahaleni do husté mlhy. Cesta z vrcholu avizovaná na mapě neexistuje!! Není nikde značení!! Sestup z Weisseespitze jsme vedli markantním žlebem z kóty 3490 m.n.m. ( Weiss Kg. ). Nejdříve v pravo po skalách a pak přímo sněhem. Na konci přejít opět napravo skálu a po překonání asi 10 metrového skalního stupně již na zasutěný ledovec Mühlhausen Ferner ( dá se bez maček ). Odtud po sutích na okraj travnatého srázu cca. 160 metrů nad cestou. K chatě po cestě asi 7 minut. Celkově je sestup náročný na orientaci a nebezpečný možným pádem kamení. Je velice strmý.

K večeru začíná pršet a to vydrží až do rána. Po krátkém uklidnění rychle balíme a zkoušíme jít na Palla Biancu. Na vstupu na spodní patro ledovce nás však smete déšť se sněhem, a tak se v mlze vracíme a sestupujeme až k autům v dešti.Na tento nádherný a majestátní kopec se jistě ještě vrátíme.

tuto výpravu podporoval :